Možná že ano, ale jde to ještě? Pryč jsou a v nenávratnu doby, kdy jsi jako mladistvý nadšený trampík nastupoval s dalším lumpenproletariátem z velkoměsta do lokálky a mířil za romantickými zákoutími Berounky, Posázaví, nebo Kocáby. Dnes již tvoje třikrát operované plotýnky nevydrží spát pod širákem a ledviny ti dávají zabrat i bez poležení na studené mezi pod korunami vzrostlých dubů, šumícími do hučení říčního proudu v peřejích, kterými táhne bílý losos. V nenávratnu jsou doby teskných večerů u krbu v chajdě halabala sroubený, melancholický zvuk kytar a písní o dalekém západě.
Opravdu v nenávratnu?
Nikoliv! I dnes, na invalidním vozíku, můžete si oprášit vzpomínky na doby mládí a romantiku dávných večerů.Můžete hledět do plamenů, nechat se jimi hřát a broukat si staré melodie. A stačí k tomu jen obyčejná krbová kamna v obývacím pokoji.